Českobratrská církev evangelická v Chocni
Kostel v Chocni
Stručné dějiny choceňského sboru

         První zmínky písemného charakteru o Chocni jsou z roku 1227 a další písemný doklad až z roku 1292. Podle archeologických nálezů byl náš kraj osídlován v mladší době bronzové, 800 – 500 let před Kristem. Osídlení postupovalo podél toků řek a potoků. Choceň leží v údolí Tiché Orlice, která tvoří hranici mezi Orlickými horami a Českomoravskou vrchovinou v nadmořské výšce 289,5 metrů nad mořem. Za zmínku snad stojí, že Choceň, která má dnes více než 10 000 obyvatel, měla v roce 1890 pouze 3865 obyvatel, z toho 3718 katolíků, 89 evangelíků a 62 židů.
         Vlastní historie choceňského reformovaného evangelického sboru má své kořeny po vydání Tolerančního patentu v r. 1781, kdy byla evangelickému vyznání přiznána částečná náboženská svoboda. Ti, kdo se přihlásili k evangelickému vyznání, nesměli být pohřbíváni na katolických hřbitovech, jejich kostely nemohly mít vchod od hlavních cest a musely být bez věží. V té době se k tomuto vyznání přihlásili věřící z okolních vsí, z Chocně však nikdo. Se svolením vrchnosti docházeli na bohoslužby do Sloupnice. Přihlášených evangelíků v Nasavrkách bylo 73, v Plchůvkách 1, v Běstovicích 4, na Polomi 3, v Seči 9, ve Skořenicích 15, v Prochodech 19. Potomci těchto bratří se v roce 1862 stali zakladateli evangelického reformovaného sboru v Chocni. Vydání Protestantského patentu (tzv. Císařského patentu) v roce 1861 umožňovalo zakládání evangelických sborů, pokud se přihlásilo 100 rodin, nebo 500 jedinců. V okolí Chocně se přihlásilo 286 duší, což byl počet nedostatečný. Žádost o povolení založit nový sbor, kterou na úřad do Vídně napsal pan senior Čížek ze Sloupnice, byla zřejmě velmi dobře formulována, jelikož se s kladným vyřízením vrátila nad očekávání rychle.
         Jak vlastně došlo k založení vlastního sboru v Chocni? Bratří docházeli pěšky na bohoslužby do Sloupnice. Cesta to byla namáhavá a únavná. Brandýský mlynář Jeništa navrhl, aby se kostel postavil na jeho pozemku v Brandýse nad Orlicí: je zde stará historická tradice bratrská, je zde pochován bratr Řehoř, zakladatel Jednoty bratrské a ukrýval se zde J.A. Komenský, který byl chráněncem zdejšího pána, Karla Staršího ze Žerotína. Po dohodě se seniorem Čížkem se bratři rozhodli, že kostel postaví v Chocni, která je geografickým středem vesnic, v nichž evangelíci žijí. Zatím se bohoslužebná shromáždění konala v hospodách, kazatel dojížděl ze Sloupnice, případně si bratři připravovali kázání čtená. Evangelíkům však ve městě nikdo nechtěl ani nesměl prodat pozemek. Nakonec se podařilo získat svažitý, kamenitý a pustý pozemek zadluženého vinopalníka Pecháčka.
         Stavba byla v dubnu roku 1869 započata stavitelem Havlíčkem. Skutečně to byla stavba domu na skále. Sklepy byly vylámány ve skále a kamenem byly zbudovány základy kostela, hřbitovní zdi a podezdění zahradního svahu. Koncem listopadu budova stála. 8.prosince 1869 byl kostel slavnostně otevřen za veliké účasti evangelíků, představených města Chocně, ale i katolíků. Slavnostní kázání měl superintendent Veselý z Kláštera nad Dědinou. Ve stejném roce se začal používat i místní evangelický hřbitov (v letech 1782-1869 se pohřbívalo na evangelickém hřbitovu v Nasavrkách, založeném po tolerančním patentu). V původní podobě se dochoval dodnes.

         Prvním farářem v Chocni byl bývalý katolický kněz Hrdlička, který vystudoval evangelické bohosloví. Jeho zájmy však byly poněkud jiné a pobyl zde krátce. Druhým farářem byl Richard Novák, který nastoupil službu kazatele v roce 1872 a sloužil do r. 1914 (celkem 42 let, z toho 22 let byl rovněž seniorem chrudimského seniorátu). Za jeho působení byl roku 1893 kostel rozšířen o věž a apsidu, v níž je umístěna kazatelna a stůl Páně. Při bohoslužbách bývalo až 200 lidí, o svátcích až 400. Richard Novák zemřel 26.3.1914 a je pochován na našem hřbitově. Třetím farářem byl Adolf Novotný, pozdější profesor Komenského bohoslovecké fakulty v Praze. Se svou paní se zasloužili o zřízení nedělní školy a sdružení mládeže. Působil zde v letech 1915-1920.
         Čtvrtým farářem byl Jan Řezníček. Sloužil zde 42 let (1920-1962) a byl také seniorem chrudimského seniorátu. Během svého působení v Chocni napsal knihu „Ve věži smrti“, ve které popisuje své vlastní zážitky z rakouského vězení. Jan Řezníček se věnoval zejména mládeži, pro kterou byl v roce 1925-26 z hospodářské farské budovy svépomocí postaven Blahoslavův sál.
         Pátý farář Bedřich B. Bašus spravoval choceňský sbor 29 roků (v letech 1962-1991). Byl rovněž farářem sboru v Brandýse, zastával funkci seniora chrudimského seniorátu. Kromě toho se věnoval také literární a přednáškové činnosti. Vydal několik knih: „Po meči a po přeslici“, „Zazpívám svému Pánu“, trilogii „Ztroskotání, události, stavba“, popisující historii choceňského sboru (z této publikace čerpá i náš příspěvek). Spolurevidoval s ThDr. Bohuslavem Pípalem bibli Kralickou. Práce zůstala jen v rukopise.
         Šestým farářem byl Jaroslav Kučera (1991-2002). Za jeho působení bylo možno díky velkému finančnímu daru od choceňských rodáků Roubíčků a Hönigů (nyní žijících v Argentině) a díky finanční dotaci od města Chocně uskutečnit celou řadu prací a oprav: výměna oken na faře a kostele, oprava zvonu, opravy zahradních zdí a chodníku k faře, oprava varhan a především radikální rekonstrukce Blahoslavova sálu. V roce 1994 se po roztržce odštěpila od choceňského sboru skupina lidí prosazující evangelikální typ zbožnosti, která posléze přestoupila k charizmatickému křídlu Jednoty bratrské. Tato roztržka sbor hluboce poznamenala. V letech 2002-2005 působil v choceňském sboru farář Lukáš Ondra. Po jeho odchodu do sboru v Brandýse nad Orlicí nastoupila v říjnu 2005 na jeho místo farářka Magdalena Ondrová.

         Přehled kurátorů choceňského sboru:
1. kurátor: br. Jeništa z Brandýsa, do roku 1881 – tj. 19 let
2. kurátor: Fr. Černohorský z Plchůvek, 1881-1898 – 17 let
3. kurátor: Josef Beneš z Nasavrk č.p. 22, 1898–1920 - 22 let
4. kurator: Jan Kroulík ze Zálší, 1920–1922 – 2 roky
5. kurátor: Ladislav Trávníček z Nasavrk č.p. 5, 1922–1947 – 25 let
6. kurátor: Jaroslav Trávníček z Nasavrk č.p. 22, 1947–1957 – 10 let
7. kurátor: Miroslav Dušek z Chocně, 1957–1962 – 5let
8. kurátor: Jan Vašina z Nasavrk, kronikář sboru, 1962–1992 - 30 let
9. kurátor: Zdeněk Marek z Chocně, 1992–1994 – 2 roky
10.kurátor: Josef Ouřetský z Nasavrk č.p.5, 199–2005 – 10 let
11.kurátor: Pavel Trkal z Chocně, od roku 2005

         Dlouhá desetiletí byl na stěně kostela, kde je dnes nápis z epištoly k Filipenským, biblický nápis: „Ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly“. To byla víra našich předků. Prosme Boha, aby to byla i víra naše.

(Upravená verze příspěvku kurátora Josefa Ouřetského, předneseného na slavnostním shromáždění při příležitosti 140. výročí založení sboru v Chocni, dne 12.5. 2002.)