| Fotografie z cesty na Făgăraş |
Zpět na stranu fotografií
 "Do čeho jsem se to zase navlík! Čtrnáct dní na horách s Jiráskem!" |
Do Rumunska i zpět jsme jeli stopem, a to docela rychle
Třetí den v poledne jsme dorazili do Sibiu, krajského města severně od Făgăraşe.
Odtud vláčkem deset kilometrů k úpatí, do vesnice Turnu Roşu a pak hurá do hor.
Pohoří Făgăraş tvoří hlavní hřeben prakticky celý nad 2000m, odkud daleko na jih vybíhají postranní hřbety.
My jsme zvolili sestu od Západu k východu po hlavním hřebeni.
Kvalitnější verze této a mnoha jiných map je k nalezení na
Jinak, pokud byste někdo chtěl vyrazit na Făgăraş, tak mám novou podrobnou mapu
(respektive její sladkovodní macerát), kterou bych mohl půjčit, napište na Popeye.C@seznam.cz
(respektive její sladkovodní macerát), kterou bych mohl půjčit, napište na Popeye.C@seznam.cz
 Přivítací delegace na nádraží v Turnu Roşu |
 Východ slunce nad Turnu Roşu po první noci v horách |
 Virful Budislavu (2343m). |
 Lacul Avrig (2007m). Jezero, kde jsme strávili první noc nad dvoutisícovou hranicí. |
 V pozadí Vf. Scara (2306m) v popředí můj batoh a všudypřítomné odpadky. |
 L. Avrig a Vf. V. Ciortea (2427m). U jezera je náš stan, hodil se - v noci byla bouřka. |
 Vf. E. Ciortea (2419m) - menší bráška, ale pořád zatraceně vysoko. |
 Hory, hory, hory... |
 Jirásek a přímo za ním Vf. Negoiu (2535m) |
 "Deš vobráceně, vole!" Sestup po skalnatém hřebenu pod Vf. Negoiu, jedno z nejobtížněších míst. Jeden kilometr jsme šli asi hodinu a půl. |
 Typické ledovcem modelované údolí |
  Druhý nejvyšší vrchol Fagaraše - Vf. Negoiu (2535m). Bohužel byla mlha. |
 Zlověstná Strunga Draculei (Drakulova strž). Raději lezeme bez řetězů, ten kámen může mít půl tuny... |
 "Jjje mi zzzima." |
 Hořec. |
 Hlídač chaty Cabana Urlea (1530m) |
 Místní dopravní prostředek |
 "Týbrďo, takle mokrý turisty jsem ještě neviděl." |
 Východ slunce u Aradu - 50 km od maďarsko rumunské hranice |
 Veronika. S ní jsme profičeli skoro přez celé Maďarsko, a ještě nám koupila kafe. |
 Západ slunce na okraji Györu. Kdybychom jenom věděli, co nás ještě dneska čeká... |
   A takle to skončilo: čajový dýchánek s Maďarským multimilionářem a jeho neméně zazobanými přáteli ve čtyřhvězdičkovém hotelu. |
 Musím se z toho vyspat. Ale česká louka je česká louka... |
Zpět na začátek stránky
Josef Coufal |